CESTOU BEZ KONCE . . .

Lesy podřimují, nad lány se stmívá,
božský klid je v polích, ticho po práci - -
na šípkovém keři pták už nezazpívá,
slunce nad západem rudě krvácí . . .

Zrak můj teskně bloudí zamlženou plání,
přede mnou se vine cesta daleká -
hustá mlha kolem, chvilka do klekání,
sotva bys tu na ní potkal člověka! -

Cítím, jak na brázdách mrtvé ticho sedí,
v rosných krůpějích se sneslo k souvrati -
tak samota chmurná na duši steskem hledí,
že pocit mám, v svou náruč že ji uchvátí. - -

Maně připadá mi, že jednou tak bude,
až se pustím sám na cestu dalekou - -
tím nekonečným tichem, zdlouhavou svou poutí,
cestou bez návratu, halen věčnou tmou. - -

Až nadobro ticho opřede mou duši,
zapomenu, co snad drahého tu mám;
pak snad budu rád, že víckrát nevrátím se -
a cestou bez konce nikoho nepotkám . . .

Jindřich Hošek Přibyslavský v. r.
Německý Brod, 22. XII. 1943

SPISOVATEL VYSOČINY

V prosinci letošního roku 2008 uplyne padesát let od úmrtí pedagoga, básníka a spisovatele JINDŘICHA HOŠKA PŘIBYSLAVSKÉHO (1884-1958). Rodák ze Žižkova Pole, působil jako učitel a ředitel ve školách na Královéhradecku a na Vysočině. Svými básněmi s tématikou vlasteneckou, přírodní a reflexivní navazoval na dědictví ruchovců a lumírovců. Jeho básně a povídky pro mládež otiskoval také časopis Malý čtenář. Pilně přispíval i do regionálního tisku Královéhradecka a Vysočiny. Byl dlouhou řadu let spolupracovníkem regionálních novin Havlíčkův kraj. Na jeho stránkách také vyšly jeho dva romány Horské květy a Píseň lásky.

V úvodu Horských květů autor poznamenal: "Z upřímného srdce připsáno všem váženým a milým pracovníkům, kteří mají moje rodné hory rádi - a k povznesení lidu v nich z lásky a oddanosti pracují". V románu Horské květy pokračuje Jindřich Hošek v tradici Karla Václava Raise a jiných realistických autorů. Hlavním hrdinou románu je vesnický učitel Jirásek, pražský rodák, který odchází učit na Vysočinu. Pro své povahové vlastnosti je oblíbený mezi svými žáky i v celé vesnici. Je také výborným muzikantem a dobrým malířem. Unikne sice lásce stárnoucí dcery řídícího, ale prožívá šťastnou lásku k Milušce, své budoucí manželce.

Druhý román Píseň lásky zachycuje osudy rodiny Vyšínských, zejména lékaře Vladimíra Vyšínského od jeho dětství až po zralá léta. Vladimír se z malicherných důvodů rozešel se svou sestřenicí Jarmilou a oženil se pak spíše z rozumu s Hanou Krámovou. Jarmila se nešťastně provdala za statkáře Tůmu. Po létech se sbližuje Vladimírův syn a Jarmilina dcera. Důležité motivy románu se odehrávají na poutním místě u svaté Anny.

V obou románech vystihl J. Hošek Přibyslavský drsnou krásu Vysočiny v proměnách přírody. To svědčí o jeho hlubokém vztahu k rodnému kraji. Léta odpočinku trávil spisovatel v našem městě. K jeho přátelům patřil také profesor reálného gymnázia, historik PhDr. Václav Fiedler.

PhDr. Pavel ZEDNÍK

Uveřejněno v časopise Havlíčkobrodský zpravodaj, ročník XXV., prosinec 1998, viz s. 13 (výročí v textu nyní aktualizováno).

V. J. Urbánek s rodinou při této příležitosti vyslovují panu PhDr. Pavlu Zedníkovi z Havlíčkova Brodu vřelé poděkování za jeho dlouholetý odborný zájem a péči o dílo a odkaz Jindřicha Hoška Přibyslavského.